|
|
Metodika pro hodnocení vlivu subletálních dávek pesticidů na samotářské včely s využitím OMICs přístupu
Erban, Tomáš ; Shcherbachenko, Elena ; Šlachta, Martin ; Cudlín, Pavel ; Chalupníková, Julie ; Halešová, Taťána ; Tomešová, Daniela ; Václavíková, Marta ; Votavová, Alena
Opylovači jsou v prostředí potenciálně vystaveni působení řadě pesticidů. Nejdůležitější skupina rizikových látek pochází z kategorie prostředků na ochranu rostlin (POR), které aplikují nejen zemědělci, ale i drobní zahrádkáři. Každý POR, počínaje účinnou látkou a konče jeho konkrétní formulací, prochází velmi podrobným a přísným hodnocením, které v Evropské unii (EU) vychází z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009. Ačkoliv jsou při správném zacházení negativní vlivy POR na životní prostředí a necílové organismy minimalizovány, nemůžeme vyloučit možné skryté účinky subletálního charakteru. K identifikaci skrytých vedlejších účinků napomáhají moderní analytické přístupy, jako je aplikace vysokokapacitních metod. Předložená metodika je zaměřena na hodnocení vlivu subletálních dávek pesticidů na samotářské včely s využitím OMICs přístupu. Při hodnocení rizik pesticidů je jako modelový druh opylovače dlouhodobě upřednostňována včela medonosná, zatímco samotářské včely stojí v pozadí. Pro experimenty a hodnocení rizik je nutné si uvědomit zcela odlišný životní cyklus a životní strategie samotářských včel v porovnání s vysoce sociální včelou medonosnou. Metodika obsahuje inovativní aspekty pro experimenty, jako je modifikovaný izolátor, příprava rostlin pro expozici, načasování experimentu, sledování distribuce aktivních látek či proteomická analýza samotářských včel pro identifikaci skrytých účinků sledované látky nebo její formulace. V této metodice byla jako modelový druh vybrána samotářská včela zednice rezavá (Osmia bicornis). Metodika je však aplikovatelná i na jiné, zejména příbuzné druhy samotářských včel. Metodika může najít využití v oblastech státní správy, v soukromých laboratořích i ve výzkumné činnosti při hodnocení environmentálních rizik pesticidů na samotářské včely. Metodický postup může potvrdit nebo vyloučit environmentální rizika při registraci nových přípravků nebo reevaluaci stávajících přípravků. Tato metodika má proto potenciál pro využití při testování nových látek určených na ochranu rostlin před jejich registrací. V příkladu provedení byl testován vliv acetamipridu ve formulaci Careo tyčinek. Byla hodnocena distribuce acetamipridu v půdním substrátu a v rostlině. V rostlinných pletivech byl identifikován rizikový metabolit acetamipridu IM-2-1. Proteomická analýza však ukázala velmi malé nebezpečí acetamipridu pro O. bicornis. Tento výsledek je v souladu s tím, že acetamiprid byl EFSA vyhodnocen jako málo rizikový pro včely a má v EU registraci do 28. února 2033.
Plný text:  PDF
|
|
|
Metodika podpory populací samotářských včel v agroekosystémech
Šlachta, Martin ; Erban, T. ; Votavová, A. ; Cudlín, Ondřej ; Cudlín, Pavel ; Halešová, T.
Samotářské včely se podílí na opylování zemědělských plodin. Podle našich\nzjištění se v jarním období u nás jedná o 88 druhů samotářek, především\npískorypek (Andrenidae) a ploskočelek (Halictidae) hnízdících v zemi. Druhy\nhnízdící ve dřevě jsou zastoupené minimálně z důvodu nedostatku příležitostí\nk hnízdění a převážně letní hnízdní aktivity. Patří mezi ně i zednice (Osmia sp.),\nhnízdící na jaře a využívané v zahraničí k opylování ovocných stromů. Cílem\ntéto metodiky je poskytnout pěstitelům návod jak pomocí umělých hnízdišť\nvyužít zednice pro opylování ve svých sadech. Pro tento účel jsme navrhli vzor\nhnízdiště a metodiku chovu zednice rohaté, Osmia cornuta (Latreille, 1805),\nkterá je díky své časně jarní aktivitě vhodnou alternativou za dosud využívaného\nčmeláka zemního. Chov je možné doplnit o podobný druh zednici rezavou, O.\nbicornis (Linnaeus, 1758), s pozdější dobou hnízdní aktivity. Metodika obsahuje\ntaké doporučená opatření na podporu samotářek v krajině a prezentuje nová\nzjištění o diverzitě samotářek a o potravních preferencích zednic.
|
|
|
Changes in pollinator behaviour under different plant spatial aggregation
Štenc, Jakub ; Janovský, Zdeněk (vedoucí práce) ; Bartoš, Michael (oponent)
Rostliny jsou v rámci populace často uspořádány do shluků. Toto prostorové uspořádání rostlin následně ovlivňuje chování opylovačů, kteří jsou zodpovědní za přenos pylu. To může hrát významnou roli při rozmnožování rostlin, jejichž pohlavní reprodukce přímo závisí na přenosu pylu. Nadto prostorové uspořádání rostlin ovlivňuje kvalitu přenášeného pylu z pohledu dostupnosti sexuálních partnerů a genetické diverzity (blízce rostoucí jedinci jsou si ve shluku příbuznější než jedinci mezi shluky, obzvlášť u klonálních rostlin). Ve své práci se věnuji vlivu různé míry agregace a to jak na chování opylovačů, tak i na přenos pylu. Z toho důvodu jsem provedl tři experimenty: V pokuse 1, zaměřeném na přenos pylu jsem vytvořil arény z předpěstovaných rostlin, jejichž jedince jsem uspořádal do čtyř shluků a následně jsem manipuloval jak vzdálenost jedinci v rámci shluku (řídký × hustý) tak i mezi shluky (blízko × daleko). V experimentálních arénách jsem na jednu rostlinu aplikoval UV fluorescentní prášek sloužící jako analog pylu, přičemž tento pokus byl proveden se třemi druhy rostlin. V rámci arény jsem pak pozoroval jeho šíření ze zdrojové rostliny po jednom dni expozice. V pokusu 2, zaměřeném na chování opylovačů jsem ve stejně uspořádaných arénách pozoroval sekvence návštěv rostlin jednotlivými opylovači,...
|
|
|
Changes in pollinator behaviour under different plant spatial aggregation
Štenc, Jakub ; Janovský, Zdeněk (vedoucí práce) ; Bartoš, Michael (oponent)
Rostliny jsou v rámci populace často uspořádány do shluků. Toto prostorové uspořádání rostlin následně ovlivňuje chování opylovačů, kteří jsou zodpovědní za přenos pylu. To může hrát významnou roli při rozmnožování rostlin, jejichž pohlavní reprodukce přímo závisí na přenosu pylu. Nadto prostorové uspořádání rostlin ovlivňuje kvalitu přenášeného pylu z pohledu dostupnosti sexuálních partnerů a genetické diverzity (blízce rostoucí jedinci jsou si ve shluku příbuznější než jedinci mezi shluky, obzvlášť u klonálních rostlin). Ve své práci se věnuji vlivu různé míry agregace a to jak na chování opylovačů, tak i na přenos pylu. Z toho důvodu jsem provedl tři experimenty: V pokuse 1, zaměřeném na přenos pylu jsem vytvořil arény z předpěstovaných rostlin, jejichž jedince jsem uspořádal do čtyř shluků a následně jsem manipuloval jak vzdálenost jedinci v rámci shluku (řídký × hustý) tak i mezi shluky (blízko × daleko). V experimentálních arénách jsem na jednu rostlinu aplikoval UV fluorescentní prášek sloužící jako analog pylu, přičemž tento pokus byl proveden se třemi druhy rostlin. V rámci arény jsem pak pozoroval jeho šíření ze zdrojové rostliny po jednom dni expozice. V pokusu 2, zaměřeném na chování opylovačů jsem ve stejně uspořádaných arénách pozoroval sekvence návštěv rostlin jednotlivými opylovači,...
|
host ::
RSS.